Historie
Historie zařízení se váže k roku 1878. V tomto roce zemřel děkan Šimon Richter, který ve své závěti ustanovil jako jediného dědice svého jmění zdejšího faráře a místoděkana Joachima Richtarského. Jmění obsahovalo 60 tisíc marek a dům se zahradou. V závěti bylo určeno, aby tento majetek byl dědicem použit dle vlastního uvážení na nějaký dobročinný účel. Plně využit tohoto dědictví však Joachim Richtarský nestihl, protože v roce 1887 umírá. Stejný letopočet je uveden na základním kamenu nově budovaného objektu, který po dokončení nazvali „Nemocnice Šimona Richtera“. Nebyla to nemocnice v pravém slova smyslu, ale spíše chudobinec a ošetřovatelský ústav. Jeho správa a řízení byla svěřena čtyřčlennému kurátoriu, kde jedním byl vždy místní duchovní – farář. Ze stanov platných pro tehdejší ústav vyplývalo, že pacienty tvořili jak staří, tak i nemocní občané města a okolí bez rozdílu náboženského vyznání. O tyto občany pečovaly řadové sestry sv. Alžběty, kterým se též říkalo „šedé sestry“.
Střídání vlivů národnostních, územních a politických mělo pochopitelně vliv i na samotný ústav, na jeho využití a účel, kterému v daném časovém období sloužil.
V roce 1910 byl z původního kapitálu dědictví vystavěn druhý objekt. K podstatnější změně využívání obou objektů došlo v roce 1924, kdy celý areál sloužil mnichům – řeholníkům pro jejich duchovní cvičení. V roce 1938 byl do jedné z budov umístěn chudobinec. Po roce 1945 zde bylo zřízeno sídlo okresního úřadu.
Původním sociálním účelům slouží celý areál opět od roku 1961, kdy po nejnutnějších stavebních úpravách byly do obou objektů postupně umísťovány mentálně postižené děti a mládež. V té době šlo pouze o provizorium a kolaudace hlavní budovy proběhla až za rok, v listopadu 1962. Po určité době se Ústav sociální péče pro mládež v Hlučíně stal jedním ze zařízení Okresního ústavu sociálních služeb v Opavě.
Současnost
V roce 2002 byla kapacita zařízení 122 osob, kterým péči zajišťovalo 58 pracovníků. Zajímavostí je, že zde byly ubytovány pouze ženy s mentálním akombinovaným postižením ve věku od 3 do 26 let. Klientky bydlely ve dvou třípatrových budovách v několika zpravidla dvou až pěti lůžkových pokojích. Služby (péče) byly poskytovány plošně, k individuálním potřebám klientek se nepřihlíželo. O klientky se staral převážně zdravotnický personál (sanitářky, ošetřovatelky, diplomované zdravotní sestry). Pouze část klientek mělo „zavedenou“ výchovnou péči, kterou zajišťovali vychovatelé, případně pomocní vychovatelé. Klientky trávily čas ve společných pracovnách. V zařízení bylo celkem 5 pracoven pro 122 klientek. Teprve delimitací Okresního ústavu sociálních služeb v Opavě vznikla k 31. 12. 2003 samostatná příspěvková organizace Moravskoslezského kraje pod názvem „Ústav sociální péče pro mládež Hlučín“, který se později přejmenoval na Fontána, příspěvková organizace.
V letech 2008 až 2009 prošel celý areál rozsáhlou rekonstrukcí. Nákladem dosahujícím téměř 120,5 milionu korun se areál v Hlučíně změnil v moderní komplex, který nabízel svým klientům moderní formu komunitního bydlení, tedy společné byty tvořící několik pokojů se společným zázemím, kuchyňskou a společenskou místností. Kromě již dvou stávajících objektů byl postaven také třetí objekt, který dostal označení Zelený domov. V jeho spodním patře našel areál své technické zázemí, například moderní kuchyni s jídelnou. V prvním patře pak přibyly pokoje pro klienty s nejvyšší mírou podpory, kteří jsou převážně upoutáni na lůžku.
Po dobu rekonstrukce využívali klienti i zaměstnanci náhradní prostory na zámku v Paskově. Byl to čas dvojího velkého stěhování, složitých podmínek astísněných prostor. Vše ale klientům vynahradilo krásné a ochotné přijetí lidí z Paskova. Po rekonstrukci bylo ve Fontáně celkem 115 klientů, o které se staralo cca 100 zaměstnanců všech profesí.
V té době poskytovala Fontána pouze jednu pobytovou sociální službu, a to Domov pro osoby se zdravotním postižením.
Transformací pobytových sociálních služeb začala organizace poskytovat druhou pobytovou sociální službu, a to Chráněné bydlení. V roce 2012 vzniklo chráněné bydlení v Hlučíně, o dva roky později také v Ostravě. Nejdůležitějším znakem chráněného bydlení nebyla ochrana před všemi nástrahami života, ale právě naopak podpora na cestě k samostatnosti a nezávislosti. Obrovskou výhodou pro klientky byla také skutečnost, že mohly dál žít ve městě, ve kterém vyrůstaly. Transformace pobytových služeb s sebou nesla mnoha stigmata. Je potřeba si uvědomit, že většina z klientek v té době žila v ústavu i více než 25 let. Řada lidí této změně nevěřilo a obávalo se o zdraví a život klientech. Čas ukázal, že tyto obavy byly zbytečné.
V roce 2018 proběhla dílčí rekonstrukce areálu organizace. Vystavěny byly nové odpočinkové zóny, pergoly a chodníky. Současně k Zelenému domovu napojeny dvě terasy, které umožňují také klientům převážně upoutaným na lůžko pobyt mimo budovu.
Organizace se zapojila do několika projektů a toto zapojení se velmi pozitivně projevilo ve kvalitě poskytovaných služeb. Navázala se spolupráce s řadou s řadou externích pracovníků, uskutečnilo se také několik dobrovolných auditů zaměřených nejen na kvalitu poskytovaných služeb. Výsledkem spolupráce bylo zavádění nových trendů do běžné praxe, např. alternativní způsoby komunikace, práce se sexualitou klientů, metody práce s náročnými klienty nebo používání prvků bazální stimulace. V rámci projektů organizace zakoupila také řadu nejen kompenzačních pomůcek, např. mobilní zahrádky nebo rehabilitační stroje.
V současné době je služba Domov pro osoby se zdravotním postižením poskytována v Hlučíně a využívá ji celkem 93 klientů. Tito klienti jsou ubytování ve třech objektech, které jsou nazývány podle barvy fasády - Zelený, Růžový a Žlutý domov. Ubytování v bytech je srovnatelné s běžnou domácností, a to jak uspořádáním místností, tak jejich vybavením. Počet klientů žijících v jednom bytě se pohybuje od 3 do 8 klientů.
Služba Chráněné bydlení je poskytována na třech místech celkem 30 klientům. Prvním místem jsou 3 řadové domy v Hlučíně na ulici Přímá (č.p. 2,4,6). Přízemí těchto domů je bezbariérové, vybavení domácností odpovídá běžnému standardu. Součástí bydlení je také menší zahrada s posezením a přístřeškem pro služební automobil. Druhým místem je byt o velikosti 2+1 v Hlučíně na ulici Viléma Balarina (č.p. 6). Byt je bezbariérový. Součástí bytu je malá zahrádka a sklep. Třetím místem je dům ve staré cihlové zástavbě v Ostravě na ulici Tvorkovských (č.p. 221). Zde se nachází celkem 5 bytových jednotek o velikosti 2+1 nebo 3+1 a zázemí pro pracovníky. Součástí chráněného bydlení je také zahrada s venkovním posezením.
Podporu na jednotlivých bytech zajišťují klientům stálí pracovníci, jejichž snahou je, aby se život klientů podobal, co nejvíce běžnému způsobu života. Denní program se přizpůsobuje co nejvíce skutečným přáním klientů.
